Každý personalista dokáže ocenit, když se setká s uchazečem, který přišel vyzbrojen dobře promyšlenými otázkami. To koneckonců ukazuje hovoří o proaktivitě a zájmu o nabízenou roli. Ale i v tomto případě je dobré být obezřetný, protože některé otázky je lepší neklást.

 

Tato otázka se může zdát dost nevinná, ale jejím položením dáváte personalistovi najevo, že máte na práci ještě něco lepšího. Je pochopitelné, že máte omezené časové možnosti, zvláště pokud jste stále zaměstnaní v jiné společnosti. Otázka, jak dlouho bude pohovor trvat, vás ale postaví do špatného světla dříve, než pohovor vůbec začne. Neverbální podněty mohou být stejně škodlivé, například pohled na hodinky nebo nervózní chování, když rozhovor nějakou dobu trvá.

Této situaci se vyhnete například tím, když si předem ověříte potřebnou časovou dotaci, když si budete schůzku s náborovým pracovníkem plánovat. Je lépe také počítat s malou časovou rezervou, abyste nebyli ve stresu. 

Nezklamte tím, že se budete ptát na něco, co jste si měli zjistit během přípravy na pohovor. Například "Čím se společnost zabývá?" nebo "Kdo je generální ředitel?" Raději se zkuste zaměřit na podrobnější otázky, které nelze jednoduše ‚vygooglovat‘, například „Jak byste popsali firemní kulturu?“ nebo "Jaké možnosti vzdělávání se v této roli nabízí?" 

Tím máme na mysli otázky týkající se toho, na jaké benefity a odměny budete mít nárok, pokud vám bude práce nabídnuta, například:

• Kolik dovolené dostanu? Popř. Mohu si vybrat část dovolené v prvním/druhém měsíci po nástupu?
• Jak dlouhé máte přestávky na oběd?
• Dostanu nějaké bonusy?
• Zvýší se mi mzda po nějaké době?
• Budu mít nárok na firemní slevy/soukromou zdravotní péči/připojištění/proplacené výdaje?

To jsou jedny z nejméně vhodných otázek v úvodním kole výběrového řízení, které můžete položit. Personalista to může považovat za troufalost a zároveň může získat špatný dojem o vašich prioritách – které by se v této fázi měly zaměřit na úspěch v roli, o kterou se ucházíte.

 

Co však můžete udělat, je promluvit si o balíčku benefitů se svým náborovým pracovníkem v dalších kolech pohovoru a následně potvrdit svůj zájem. Informace o firemních výhodách bývají součástí pracovní inzerce a ještě detailněji bývají popsány na firemních kariérních stránkách, nezapomeňte si je tedy před pracovním pohovorem důkladně prostudovat. 

 

Je pochopitelné, že v průběhu pohovoru si budete chtít upřesnit konkrétní zodpovědnosti či budete potřebovat objasnit určité oblasti role. Začít jakékoli otázky na toto téma slovy „Budu muset…“ však svědčí o určité neochotě a negativním postoji.

Zkuste formulovat tento typ otázek pozitivnějším a proaktivnějším způsobem, například: „Rád bych věděl, jestli by tato role mohla zahrnovat... protože to je něco, co jsem na předchozích pozicích opravdu rád/a dělal/a.“

Položením této otázky se patrně snažíte zaměřit na to, jací budou vaši kolegové a jak se vám s nimi bude pracovat. Samozřejmě, že to bude pro vás důležité, ale položením takovéto otázky se může zdát, že profesionální chování je vám cizí. Koneckonců, zkušený zaměstnanec na tuto otázku reálně neodpoví jinak než „ano“, a je to tak správně.

Když ovšem požádáte personalistu, aby popsal firemní kulturu nebo dynamiku týmu, budete působit mnohem profesionálněji.

Možná chcete ukázat své ambice, ale touto otázkou riskujete, že druhá strana získá dojem, že chcete utéct dřív, než se naučíte chodit – tedy nejste zcela přesvědčeni o roli, na kterou se hlásíte. Pokud ale zdůrazníte, že chápete, že kariérní postup zahrnuje tvrdou práci a soustředění, ocitnete se v lepším světle.

Pokládejte tedy spíše otázky zaměřené na příležitosti k osobnímu růstu v rámci této role, například: „Až nastane ten správný čas, budu mít u vás příležitost rozšířit své dovednosti a zodpovědnosti?“

Zdůrazněme, že zeptat se osoby, která s vámi vede pohovor, na ni samotnou je skvělý tah. Jen se ujistěte, že se neptáte na nic příliš osobního. Otázky týkající se například rodinného stavu, věku, mzdy nebo toho, co se jim na práci nelíbí, jsou jedny z nejméně vhodných.

Co můžete a měli byste se ptát, jsou otázky zaměřené například na jejich kariéru a společnost. Jak se změnila jejich role od vstupu do společnosti? Jaké jsou jejich oblíbené aspekty práce? Co se jim líbí na tomto odvětví? Co je přitahovalo k této společnosti? Samozřejmě použijte vlastní úsudek a pokud se s vámi personalista začne bavit neformálně, ptát se například na vaše víkendové plány, nebojte se otázku oplatit. Tyto otázky vám umožní vybudovat si s personalistou určitý vztah, jen se ujistěte, že nepřekročíte hranici.

Ač se vám může zdát, že je to skvělá závěrečná otázka,  která pomůže překonat jakékoli výhrady, které k vám personalista může mít,  ve skutečnosti zní příliš konfrontačně.
Co však můžete udělat, je zeptat se způsobem „Je něco, co bych mohl/a ještě upřesnit nebo vysvětlit?“. Pokud máte pocit, že pohovor dopadl dobře, můžete schůzku uzavřít například takto: „Stále mě tato příležitost a stejně tak i vaše společnost velmi zajímá a doufám, že ten pocit je vzájemný“.

 

Celý úspěch tkví v tom, zda dokážeme rozpoznat rozdíl mezi adekvátním nadšením a konfrontací.